Letošní prváci se v rámci vzájemného poznávání a utužování vztahů vydali na adaptační kurz do předalekého Budišova nad Budišovkou. Přestože cesta na místo proběhla bez potíží, učitelé si jisté nevole mohli všimnout velmi záhy. A to, když po příchodu do areálu jeden ze žáků okomentoval délku cesty slovy: “Vždyť v Chorvatsku jsme byli letadlem rychleji než nám to trvalo vlakem sem.”
Komentář ŘŠ: Na dokreslení: 8:37 h – odjezd  z Ostravy-Svinova, 10:27 h příchod do kempu (2 přestupy). To snad zvládneme, nejsme z cukru. A autokemp v Budišově nad Budišovkou patří k 10 nejlepším kempům v České republice. 

Nedá se nic dělat, slona létat nenaučíš a čédéčka se taky rychleji nerozjedou. Delší přesuny žáci prostě museli skousnout. Žáci po příchodu nafasovali klíčky od chat, ložní prádlo a šli se podívat jaké že to ubytování pro ně učitelé připravili. Nebudeme si nic nalhávat. Žádný hotel se nekonal, na kouřící vířivky a vodní postele si museli žáci nechat zajít chuť. K dispozici byla útulná dvoupodlažní dřevostavba pro čtyři osoby. Pokoje vybavené postelí a ledničkou sice moc přepychu neposkytovaly, ovšem žáci na adapťák nepřijeli lelkovat, nýbrž se mezi sebou socializovat. A to nejlépe venku, pod ostřížím zrakem pedagogů a jejich kolegů ze Střediska volného času v Ostravě-Zábřehu.
Komentář ŘŠ: Útulný kemp, vše fungovalo podle dohody, ubytování vhodné pro školní aktivity, já su pro všemi deseti.

Ještě před obědem byl zorganizován výšlap na nedalekou rozhlednu Halaška. Po cestě se žádné neštěstí nepřihodilo. Všichni žáci byli uvědomělí a občasným projíždějícím autům hbitě uhýbali na stranu. Cyklisté také nikoho nenabrali na řidítka a žádný žák nesešel omylem z cesty. Výhled z rozhledny byl pěkný a počasí nám dovolilo dohlédnout až na Praděd.
Komentář ŘŠ: Třídní učitelka má vystudovanou aprobaci německý jazyk-zeměpis, poznávání neznámého ji dělá potěšení. Byla spokojená a děti také, mohu dosvědčit. 

Po necelých třech hodinách byli žáci zase zpět v kempu a po obědě se chystali na první seznamovací aktivity. Až do večeře pobíhali, navzájem se vyptávali, pracovali v týmech na rozličných úkolech a snažili se najít svého týmového ducha. To se někdy dařilo více, někdy méně.
Komentář ŘŠ: Milí rodičové, Vaše děti si hrály, měli byste z nich radost. A hledali řešení, to budou celý život. 

Po večeři a krátkém odpočinku následovala aktivita zaměřená na důvěru ve druhého i v sebe sama. Několik náhodně vybraných skupinek se pouze s pomocí průvodců vybraných z řad žáků muselo dostat skrz náročnou stezku. Kromě ubývajícího světla a kreativních překážek jim ve zdolání stezky stál fakt, že každý ze skupinky měl šátkem zavázané oči. Jak se dostat spletitou cestou z bodu A do bodu B tak bylo výhradně v rukou vidoucích průvodců. Po prvním zdolání šikmé plochy byli naši nevidomí přátelé ještě v pohodě. Potíže nastávaly až při přelézání laviček, prolézání žebřin anebo podlézání pinpongového stolu. Kdyby ještě někomu zůstal viset úsměv na tváři, toho spražilo následné vyzouvání obuvi. Protože k čemu by byla stmelovací aktivita bez krátkého průchodu proti toku říčky. Žáci, kteří by mohli mít i strach, brzy pochopili, že o mnoho více než nad kotníky jim voda sahat nebude a nebezpečí utonutí tak nepřipadne v úvahu.
Komentář ŘŠ: Každá hra adaptačního procesu má svůj cíl a ten byl splněn i v tomto případě. Klobouk dolů. Bylo to náročné, emotivní. Časem dětem dojde, co zažili.

Po sundání šátků žáky přivítala už noční obloha a večerní posezení u ohně okořeněné opékáním špekáčků. Po udusání ohně a chvíli osobního volna se žáci pomalu začali ukládat ke spaní, tešíc se na další den.
Komentář ŘŠ: Jsou moc fajn. Klepu na dřevo, abych nezakřikla…

Ráno před snídaní proběhla krátká a intenzivní rozcvička, abychom po chladné noci rozproudili zatuhlou krev v žilách. S o to větší vervou se pak žáci pustili do snídaně, která byla ve formě švédských stolů velmi pestrá a bohatá. Po snídani probíhal úklid, hlasování o předsedovi žákovské rady, zpětná vazba předešlého dne a volnější aktivity jako volejbal nebo badminton. Domů se žáci dostali zase v pořádku. Mírně unavení, ale také se spoustou nových zárodků budoucích silných třídních vztahů. V to alespoň náš pedagogický sbor doufá.
Komentář ŘŠ: Držím pěsti, ať vše sedne, jak má, ať si děti rozumí a je jim v kolektivu dobře. A ať se učí, protože je to bude bavit. 

Děkujeme žákům za účast a věříme, že se práce, kterou odvedli na kurzu zúročí v podobě pevných přátelství.
Komentář ŘŠ: Tak třeba příště s ČD někam ještě dál…

Petr Raška, učitel tělesné výchovy
Sabina Paťorková, komentář pod zkratkou ŘŠ, ředitelka školy