Ve čtvrtek 24. listopadu čekal studenty prvního ročníku projektový den. Neuměli si dopředu jeho náplň vůbec představit. Věděli jen, že je čeká nějaký program věnovaný Janu Ámosu Komenskému. Bude to nuda?

Rozhodně nebyla. Prvním příjemným překvapením bylo, když před ně předstoupili místo „ctihodných“ starců dva mladíci, kteří je okamžitě dokázali zaujmout. Během chvilky spolu našli společnou řeč. Ta byla nejen o Komenského životě plném nenadálých těžkých zvratů, o jeho touze měnit svět k lepšímu, ale především o vlastním sebepoznání a o poznávaní lidí v našem okolí. O tom, jak jim rozumět, jak se naučit projevovat jim svou náklonnost některým z pěti jazyků lásky, jak proměňovat některé naše prohry na základ budoucích úspěchů, o tom, že ani na problémy tu nejsme vždycky sami.

Odpovědi na všechny otázky hledali samotní studenti. Někdy to bylo třeba i přetahováním lana nebo přetlačováním v páce, většinou však pohledem do vlastního nitra a potřebou pojmenovat a popsat to, co často přecházíme bez povšimnutí.

Možná i díky Komenskému tak mnozí poznali více sami sebe.