Již 15. rokem si oficiálně připomínáme přibližně 6 miliónů  židovských obětí holocaustu během druhé světové války. V pondělí 27. ledna, tedy v den, kdy před 75 lety byl osvobozen největší vyhlazovací tábor Osvětim – Březinka, se studenti 2. ročníku vydali do Knihovny města Ostravy, aby se zastavili a zamysleli nad genocidou spáchanou na židech a nad posláním, které stojí za vyhlášením Mezinárodního dne památky obětí holocaustu.

Film Numbered, který vznikl v koprodukci USA a Izraele, nabídl studentům pohled na přeživší osvětimské vězně a jejich různorodé a života plné osudy. Čísla, jež jim byla v onom koncentračním táboře vytetována, se stala po válce jakýmsi kolektivním symbolem, který si nenechali odstranit, aby i po tolika letech byl jedním z mement pro ostatní, kteří si jej všimnou. Tetování se stala jejich součástí stejně jako minulost, jíž si prošli, kdy jako jedni z těch šťastnějších přežili.

Film byl promítán v hebrejštině a studenti mohli jednotlivým svědectvím rozumět díky titulkům v anglickém jazyce. Hrůzy, o nichž někteří židé byli odhodláni ve filmu hovořit, byly dle jejich slov tak daleko od čehokoliv, co je blízké lidskosti, že vůbec odmítli předat toto svědectví v jazyce jim svatém, v hebrejštině, mluvili tedy v jazyce jidiš.

Studenti si z projekce filmu neodnášeli další faktografické znalosti o plánu „konečného řešení“, ale jakýsi obdiv k těm, kteří jsou schopni se svým „tetováním“ žít dál bez hořkosti, rozdávat lásku a vůbec těšit se ze života. Jedna studentka svědectví těchto přeživších okomentovala slovy: „Obdivuji lidi, co to zažili a dokážou o tom mluvit.“