V pondělí 14.11. se uskutečnilo regionální kolo středních škol ve futsalu. Moravskoslezská obchodní akademie vyrazila hájit své barvy v sestavě, která napovídala přinejmenším nějaký úspěch. Vysoká očekávání vedoucího učitele lehce jitřila nepřítomnost brankáře, na druhou stranu hráči dychtili po úspěchu a srdceryvně se obhajovali, že tento turnaj pro školu prostě urvou. První zápas proti domácím nevypadal vůbec špatně. Kluci byli aktivní, v útoku pěkně unikali obráncům protihráče a už po čtyřech minutách mohla obchodní akademie slavit první gól. Protihráč ale nebyl úplně bezzubý a pokoušel se ukousnout pro sebe taky nějaký výsledek. Těžko si vysvětlit krátký zkrat v přihrávce. Možná ostré slunce, náhlý silný průvan nebo hlasité kýchnutí na tribuně způsobilo, že hráči nevyhodnotili situaci úplně nejlépe a poslali míč středem hřiště, kde jej před brankářem zachytil soupeř. Kopem pod břevno uklízí míč a dorovnává pro svůj tým skóre.  Zbytek zápasu kluci hrají defenzivně a snaží se o pečlivou obranu s rychlými protiútoky. Tato taktika se vyplácí a brzy slavíme další gól. Soupeř naši taktiku ke konci hry ale prokoukl a dostal hráče na hřišti pod soustavný tlak, ze kterého se nedařilo uniknout. Pár minut před koncem po pěkné kombinaci dávají dorovnávací gól. Klukům z MSOA už se průběh utkání nepodařil zvrátit a zapas tak končí remízovým stavem 2:2. 

Neuběhlo ani pět minut a už se pískalo k zahájení dalšího utkání. Mírně znavení, ale odhodlaní se hoši postavili do hřiště a… 

… Hala po čtrnácti minutách hry opatrně otvírá oči, aby bojácně přikukovala dějství poslední minuty druhého zápasu. Lidé nevěřícně hledí na čísla označující stav utkání. Někteří upadají do mdlob, jiní se chytají za hlavu a zhluboka dýchají. Těm s nejsilnější vůlí se podařilo spěšně opustit tribunu. 0:5 je stav, který se bojí komentovat dokonce i Robert Záruba s Jaromírem Bosákem. Hvizd píšťalky oznamuje konec trápení a sportovci se svěšenými rameny odcházejí do šatny. 

Po chvíli ticha se slova ujímá žák třetího ročníku a opora týmu – Ivoš. Začíná trochu zklamaně. Ovšem ze zklamání nad výkonem se v průběhu monologu stává frustrace, poté hněv. Rysy všech hráčů v šatně hrubnou, hlavy odhodlaně přikyvují. Nálada v týmu se mění a díky vhodně zvoleným slovům hráči vycházejí ze šatny k poslednímu zápasu ve skupině nahecovaní. 

Na hře je to znát. Místo sportovců se divákům daří na hřišti registrovat pouze barevné šmouhy. Kluci neúnavně lítají z jedné strany na druhou a nebezpečně ohrožují brankaře protivníka. V obraně napadají hráče tělo na tělo a drzými manévry často ukořisťují míč, aniž by protihráč vystřelil na bránu. V první půli utkání skórujeme. Vedení se nám daří držet ještě čtyři minuty před koncem. Poté přichází první gól soupeře, který se částečně z počátečního tlaku oklepal. Napětí v týmu roste. Kluci se snaží sebrat míč v obraně za každou cenu.

V jednom okamžiku si dokonce pomáháme nádherným, čistým fotbalovým skluzem. Zasažený soupeř to bohužel zas tak čistě neviděl a s bolestivou grimasou se hroutí k zemi, křečovitě se držíc za (domněle) zhmoždený nárt.  Rozhodčí bohužel zrovna kontroloval kvalitu upnutí svých tenisek a zákrok nezaregistroval. Strana protihráče se bouří a za všeobecného rozruchu se sbíhá k padlému. Nechají jej odkulhat k nám na střídačku, kde těžce oddychuje. Pořadatelé mezitim donáší chladivý zábal. 

Svěřenci z msoa, přesvědčeni o své nevinně, jsou očividně šokováni. Po právu se obrací na rozhodčího, aby spor utnul. Čistý zákrok – faul to není. Toto rozhodnutí na klidu na straně soupeře nedodalo. Ale nedá se nic dělat, hraje se dál. Soupeř za hlasitého povykování hráčů ze střídačky dává docela pěkný gól. Chvíli na to se přikutálí osamocený míč kousek před našeho brankáře. Soupeř vidí příležitost a rychle utíká před bránu. Stejně tak naši sportovci vidí hrozbu a také rychle utíkají před bránu. Výsledkem je shluk těl v prostoru před bránou. Čirou náhodou se míč odkutálí před jednoho z našich obránců, který spěšně a vší silou napálí míč do pravé půlky spoluhráče stojícího metr před ním. Na takovou ránu nebylo možno nijak zareagovat. Míč se odklízí přímo do naší brány a minutku před koncem tak pečetí skóre na nepříjemných 1:3. 

Tímto výsledkem ve skupině i v dalších bojích o umístění bohužel končíme. Nenaplněná očekávání bolí hráče skoro stejně jako naražená půlka našeho nešťastníka. Sen o výhře se rozplývá jako ranní mlha. 

Šance tam byla, příště přijde i to štěstí. 

Děkujeme chlapcům za vzornou a bojovnou reprezentaci školy!

Petr Raška, vyučující předmětu tělesná výchova